SNOP – STUDIJNÍ NEÚSPĚŠNOST S OHLEDEM NA PŘECHOD ZE STŘEDNÍ NA VYSOKOU ŠKOLU

Hlavním výzkumným cílem projektu SNOP podporovaným Technologickou agenturou ČR v rámci programu Éta bylo identifikovat příčiny neúspěšnosti studentů na vybraných technických fakultách VŠ. Zejména studentů v /a po prvním ročníku studia. Východiskem projektu byla problematika přechodu mezi střední a vysokou školou. Podstatné pro nás byly tyto otázky:

1. Jak VŠ (ne)reflektuje odlišnou připravenost studentů, kteří přicházejí z různých středních škol?

Vysoké školy jsou si vědomy toho, že noví studenti přicházejí s různými studijními předpoklady, ale také s různou mírou znalostí. Z našeho projektu opírajícím se o výpovědi studentů a pedagogických pracovníků především ze čtyř fakult (Fakulta strojní a Fakulta dopravní, ČVUT, Fakulta strojní ZČU a jako kontrolní skupina Fakulta humanitních studií UK) vyplývá, že reakce na tuto skutečnost jsou na jedné straně individuální, založené na osobní aktivitě pedagogů (organizace doučování nad rámec běžné výuky) a na straně druhé institucionální. Za institucionální reakci lze považovat např. zařazení vyrovnávacích kurzů. Úspěšnost či efektivita obojího samozřejmě naráží na ochotu studentů se takových kurzů zúčastnit (v případě individuálního doučování i na kapacitní problém).

Zdá se nicméně, že hlavním problémem spojeným s obsahem studia v prvním ročníku (specificky bakalářských studijních programů, a ještě více v souvislosti s technickými fakultami) je jeho nevhodná strukturace. Poměrně vysoká studijní zátěž „složitých“ předmětů je kumulována hned na začátek studia a působí jako „síto“. Což pro studenty (s různými předpoklady a znalostmi), kteří současně zažívají vysokoškolské studium jako novou a do značné míry neznámou zkušenost (integrují se do akademického prostředí), může představovat překážku, se kterou se často nedokážou a někdy ani nepokoušejí úspěšně vyrovnávat a rychle ztrácejí motivaci ve studiu pokračovat. Za minimálně stejně důležité jako je vyrovnávání znalostí nových studentů lze proto považovat také důsledné informování a provádění studentů v oblasti organizace studia (jak si načasovat zkoušky, proč chodit na přednášky, jak komunikovat s pedagogy a něco nepřehlédnout, respektive na co si dát pozor atd.).

2. Jak tuto připravenost ovlivňují střední školy, z nichž studenti přicházejí?

Různé typy středních škol mají své cíle vůči žákům nastaveny odlišně. Velmi zjednodušeně lze říct, že čím větší podíl žáků na dané střední škole studuje v maturitních oborech, tím je pravděpodobnější, že střední škola počítá s tím, že bude pokračovat ve studiu na vysoké škole a organizuje různé podpůrné aktivity v tomto směru (specializační semináře, návštěvy akademických pracovníků apod.) To znamená, že zejména na středních odborných školách (např. integrovaných), kde je převaha učebních oborů, pozornost směřuje především na složení maturitní zkoušky. V případě výchovného poradenství na střední škole je zase větší prioritou řešení výchovných problémů. Podpora rozhodování o vysokoškolském studiu se děje, i když s menší intenzitou. Použití testů osobnosti je sice dílčím, ale dobře mířených pokusem toto rozhodování podpořit. Nicméně z našich výzkumů vyplývá, že i samotní výchovní poradci své informace o vysokoškolském studiu mají relativně omezené, a že by přivítali informační podporu.

3. Jak nedostatečná reflexe/spolupráce ze strany VŠ/SŠ ovlivňuje neúspěšnost studia?

Na takto nastavenou otázku nelze úplně jednoznačně odpovědět. V projektu jsme se pokusili formulovat alespoň oblasti, na které by se měli zúčastnění aktéři soustředit, aby neúspěšnosti předcházeli a ukázat na příkladech.

Střední školy vyjádřily zájem mít k dispozici více informací o svých absolventech a jejich vysokoškolském studiu, aby mohly tyto informace předávat svým současným a budoucím žákům, a také jejich rodičům. Domnívají se také, že vhodnou formou sdělení adekvátních informací uchazečům o vysokoškolské studium může být, spíše než samotní učitelé, někdo, kdo je žákům věkově a mentálně blízký, a jehož příklad by žáci považovali za relevantnější.

Vysoké školy (respektive jejich pracovníci) tradičně představují žákům na středních školách své obory, méně už klima a organizaci vysokoškolského studia, které s sebou nese pro budoucí studenty zejména nutnost převzít větší zodpovědnost za sebe sama a svůj čas ve srovnání se střední školou. Zvýšit důraz na informovanost v oblasti organizace studia na vysoké škole by mohlo být vhodným řešením, které podporuje úspěšné studium.

Souvisejícím cílem bylo založení diskuse mezi středními a vysokými školami. Během projektu výzkumný tým spolupracoval s několika vysokými školami (např. Českým vysokým učením technickým v Praze, Západočeskou univerzitou v Plzni, Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem) a také středními školami především v Ústeckém a Plzeňském kraji.